Den 3: New Mexico

V úterý jsme se přesunuli do státu New Mexico. Ocitli jsme se na mexické farmě a stali jsme se zěmědělci, kteří pěstují fazole, což je ale jenom zástěrka pro pašeráctví drog - takhle jsme stylizovali celé úterý. Čekal nás nejakčnější den E-campu: pašování „drog“, ukrývání se před policisty, tajný přechod hranic.

Už jen ráno začlo opravdu drsně. Předáci naší fazolové farmy nás vzbudili v půl šesté ráno sirénou, hlášením do megafonu, boucháním na dveře, a vyhnali nás z postelí do hlavní místnosti. Dostali jsme novou identitu a nové pasy s mexickými jmény. Po celý den se budeme muset oslovovat těmito mexickými jmény. Rozespale jsme poslouchali instrukce předáků a sledovali video, ve kterém nás jeden z kumpánů varoval, že naší farmě hrozí policejní razie a musíme tedy vyklidit sklady a ukrýt drogy. Proto nás ještě takhle brzy ráno čekala první bojová hra, kdy jsme se snažili vynést a ukrýt co nejvíce drog – v dlaních jsme přenášeli „drogy“ (písek...) ze skladů do sklenic, ale museli jsme se přitom vyhnout policistům, kteří nás mohli zastavit a kontrolovat, co neseme. Samozřejmě koho chytili, toho nenechali pronést ani špetku „drog“. Když jsme sklady úplně vyčistili, konečně jsme se mohli vrátit na pokoje, dát si sprchu a trochu si oddechnout. Bylo možná tak 7 hodin ráno, ale spát už nikdo nešel. Odpočinuli jsme si a šli jsme na snídani.

Při snídani jsme se k tomu všemu ještě dozvěděli, že v Novém Mexiku řádí „švábí chřipka“ a dostali jsme léky (bonbóny Lipo), které budeme moci užívat, pokud přijde epidemie – ovšem kdo by spotřeboval všechny léky, přišel by při nové epidemii o život, takže každý se musel snažit se chřipce bránit.
Dopoledne proběhla tradiční angličtina. Tématem konverzace byla kriminální činnost, soudy, spravedlnost. Pak jsme si vymýšleli nové životopisy (protože po celý den jsme měli novou identitu mexických farmářů) – skupiny dopoledních angličtin se staly mexickými rodinami, které spolu sice žily na jedné farmě, ale v rivalitě. Své nové životopisy jsme tedy rovnou provázali v rámci těchto rodin – určili jsme si např. role a postavení v rodině. Potom jsme se celkově stylizovali do mexického stylu – vzali jsme si flanelové košile, barevné sukně, ponča a velké klobouky, které jsme si přivezli z domovů. Pánům jsme nakreslili zakroucené knírky, slečny si upletly copy. Stali se z nás skuteční Mexičané.

Ani během dopoledních angličtin si však nedali pokoj policisté, kteří nás už ráno při vyklízení skladů zdržovali od práce. Rozhodli se vyslýchat některé z nás, a tak si volali jednoho po druhém a snažili se z nás vytáhnout, co je naše fazolová farma ve skutečnosti zač, a nabízeli nám různé výhody, budeme-li spolupracovat - tedy donášet na své mexické rodiny. Nikdo se však nedal, a tak naše tajná pašerácká činnost nebyla prozrazena.
Odpoledne proběhla další akční hra, kdy jsme v lese sbírali další sáčky s „drogami“, ale území bylo zaminované a nesměli jsme se dotknout odjištěné miny.
Poté proběhlo velké pašování – operace La Cucaracha (ve španělštině "šváb"). Všechny drogy, které jsme nasbírali při ranním vyklízení skladů a při odpolední bojovce v lese, jsme nyní pašovali přes hranice – ale cesta byla velmi složitá, všude na nás čekaly nástrahy a opět se nás snažili zastavit policisté. Když jsme celou cestu zvládli a na hranicích jsme správně řekli tajné heslo ve španělštině, pašování bylo úspěšné.
Celý den byl tedy velice náročný.

Večer jsme při programu (kromě každovečerních aktivit) také zpívali karaoke na tradiční mexickou lidovou píseň La Cucaracha, vyhodnotili jsme nejlepší rodinu pašeráků a ocenili jsme ty, kteří po celý den oslovovali druhé jejich novými mexickými jmény. Potom proběhlo interview s Kenem a Lindou, kteří prožili mládí v Americe a byli součástí hnutí hippies. Vyprávěli nám o tom, jak jejich život ovlivnily drogy a co jim pomohlo, aby se dostali ze závislosti a mohli začít žít svobodný život bez drog. Pak jsme si v diskuzních skupinkách povídali o tom, za co stojí žít, za co stojí něco obětovat a něčeho se vzdát.